Pohoří

Šumava je pohoří rozložené po obou stranách státní hranice ČR - BRD a Rakouska (na německé straně je nazývána Bayerischer Wald a v Rakousku Mühlviertel). Nad Dunaj vystupuje Šumava výrazně o téměř 700 m, na českou stranu klesá pozvolna do šumavského podhůří. Nad rozsáhlé ploché horské temeno vystupují rozptýlené jednotlivé vrcholy až o 300 m. Nejvyšším vrcholem je Velký Javor 1457 m ležící u Železné Rudy na německé části Šumavy. Nejvyšším vrcholem české části je Plechý 1378 m ležící v jižní části Šumavy.

Horské hřbety, vybíhající ze Šumavských plání k jihovýchodu se vyznačují již větší členitostí. Severozápadním směrem se prostírá několik samostatných horských skupin, skládajících členitou Železnorudnou hornatinou, jejíž celková plocha měří 200 km2. Nejvyšším bodem je zde Jezerní hora (1343 m), nejnižší místo v údolí Úhlavy po výtoku z vodní nádrže Nýrsko v nadm. výšce 470 m je současně nejnižším bodem celé Šumavy. Východní část Železnorudské hornatiny patří poledníkovým směrem protaženému Pancířskému hřbetu. V jeho severní části vystupuje nad Klatovskou kotlinou Prenet do výšky 1071 m, v jižnější nejvyšší Můstek dosahuje 1234 m a vyhlídkový Pancíř 1214 m. Železnorudská kotlina, protéká Řeznou, údolí horní Úhlavy oddělují na západě svorový Královský hvozd s nejvyšší Jezerní horou (1343 m), do níž jsou zahloubeny dva ledovcové kary s Černým a Čertovým jezerem. Severovýchodně ležící Svaroh dosahuje výšky1334 m a Malý Kokrháč 1168 m. Příčný hřbet Špičáku (1202 m), spojující Královský hvozd s Pancířským hřbetem, je rozvodím mezi Severním a Černým mořem. Jihovýchodně od Železné Rudy se táhne Debrnická hornatina s nejvyšším Debrníkem (1336 m) a nižšími Ždánidly (1308 m), západně od Prášil.

Přirozeným dělítkem mezi hraničním pásmem a vnitrozemským pásmem Šumavy je Vltavská brázda, je to nápadný povrchový útvar: vysoko položené, hluboké, ale rozevřené údolí, pravděpodobně křídového stáří, 2 - 4 km široké a téměř 45 km dlouhé, se širokou nivou vyplněnou rašeliništi (dnes z velké části zatopené vodami údolní nádrže Lipno I). Celková plocha Vltavské brázdy měří 136 km2, nejširší místo (Želnavský vrch) zde dosahuje 814 m.

Směrem k severu přechází Šumava většinou pozvolna a místy ne zcela zřetelně v poměrně členité a rozsáhlé (2407 km2) Šumavské podhůří. V porovnání s horskou částí Šumavy je Šumavské podhůří erozí vodních toků mnohem více rozčleněné a příkré údolní svahy zde ostře kontrastují s převládajícím kopcovitým terénem. Na některých se též uplatňuje rozdílná odolnost hornin. Šumavské podhůří je možno rozdělit do 6 geomorfologických podcelků.

Nejzápadnější část Šumavského podhůří zabírá 109 km2 velká, členitá Strážovská vrchovina. Západní její část patří vrchovině Hodousické (Želivský vrch 769 m - nejvyšší bod celé Strážovské vrchoviny), sv. od údolí strážovského potoka (na dalším toku zvané Jelenka) se prostírá nižší Neznašovská vrchovina (Chvovová hora 631 m a severnější Úliště 685 m).

Sousední, 305 km2 velká Svatoborská vrchovina, nazvaná podle vyhlídkovému Svatoboru (845 m) nad Sušicí, je tvořena 3 geomorfologickými okrsky. Nejvyšším bodem celé vrchoviny je Kamenáč 989 m, v jižní části Velhartické vrchoviny, kde se nad údolím Pstružného potoka (Volšovky) zvedají další vrcholy nad 900 m, např. Svinenský vrch (969 m) a Na zámku (949 m). Východní část Svatoborské vrchoviny patří rozlehlé Sušické vrchovině, rozdělené údolím Otavy ve dvě nestejně velké části. Nejvyšším bodem je ve východním, zalesněném, rulovém hřbetu rozložité Sedlo (902 m), 1 km od Albrechtic, s významným pravěkým halštatsko - laténským a později i slovanským hradištěm. Východně od Kolince, ve Vidhošťském hřbetu, dosahuje Borek 859 m, Vidhošť 759 m a nižší Hostidráž 698 m.

Dalším podcelkem Šumavského podhůří je 307 km2 velká Vimperská vrchovina, rozdělená 700 m vrstevnicí na menší a nižší část na severu a vyšší vrchovinou část na jihu, která je přechodem k horskému pásmu Šumavy. Nižší území na severu zabírá Mladotická vrchovina, nadmořskou výšku 600 m zde převyšují pouze ojedinělé vrchy jako Mladotický vrch (703 m). V západní části Mladotické vrchoviny, v Soběšické vrchovině, dosahuje Damíčský vrch 739 m. Horský výběžek Javorníku sem zasahuje Zahájeným (845 m) a Kůstrým (837 m). Vyšší částí Vimperské vrchoviny rozděluje údolí Volyňky na Vacovskou vrchovinu na západě, dosahující největší výšky kótou 914 m jihovýchodně od Zdíkova, Loužkou (899 m) a Kohoutovou (849 m), a Bělečskou vrchovinou na východě, kde je též nejvyšší bod celé Vimperské vrchoviny Běleč (922 m). Dalším významným vrcholem je Mařský vrch (907 m) s rozhlednou a balvanovým mořem na vrcholu.