|
Rozsáhlé části pohoří Šumavy
při jihozápadní hranici České republiky s Německem a Rakouskem byly za národní
park jako nejvyšší právní formu ochrany přírody u nás vyhlášeny v r.
1991.
Mezi třemi národními parky ČR je NP Šumava
svými 69 030 ha parkem plošně největším. Společně se 13 000 ha plochy
sousedního německého NP Bavorský les (od r. 1970) zaujímá přesto jen
zhruba třetinu plochy nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu
Šumavy a Bavorského lesa.
Pro svoji polohu uprostřed hustě osídlené střední
Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody i bohaté vodní zdroje je Šumava
často nazývána ”Zelenou střechou Evropy” se stále rostoucím
mezinárodním významem.
Od prvních návrhů na ochranu Šumavy jako přírodního
parku v roce 1911, přes výzvu prof. Komárka v roce 1946 k vyhlášení Šumavy
za národní park i další pokusy v letech 1968 - 1969 a v 80. letech, uplynula
do vyhlášení NP Šumava dlouhá doba. Byla vyplněna jen dílčími kroky k
ochraně jednotlivých území jako přírodních rezervací i ”předstupněm”
velkoplošné ochrany v podobě vyhlášení tehdy největší chráněné
krajinné oblasti československého státu (r. 1963 - CHKO Šumava o rozloze
163 000 ha).
Území NP Šumava zahrnuje většinu z nejcennějších přírodních
fenomenů Šumavy s potřebou přísné ochrany jako např. ledovcová
jezera, horská či údolní vrchoviště nebo zbytky
pralesovitých
porostů horských lesů. Zároveň ne však jedním z jeho základních
rysů téměř všudypřítomné prolínání této málo dotčené ”přírodnosti”
se stopami staleté přítomnosti člověka, dodávající této
velmi řídce osídlené oblasti i osobité kouzlo a zvláštní tajemnost. Touha
poznávat přírodu i historii, sžívat se s přírodou v rozsáhlém
území národního parku i orientace cílů NP na umožnění těchto poznávacích
a relaxačních aktivit, tak důležitých pro moderního člověka, je smyslem
”lidské” dimenze i v NP Šumava. Je to ve prospěch svých stálých
obyvatel, ale i návštěvníků národního parku.
|
